T. G. Masaryk

„Tuhle píseň nás naučil hodný pna řídící Kutílek v Obecné škole v Dýšiné k výročí narozenin pana prezidenta Tatíčka Masaryka a pak 6 let a ještě 40 let bylo zakázáno, učit ve školách, jak opravdu šly dějiny.“

Vzpomíná, dříve žačka Boháčová a teď paní Broncová z Domova pro seniory Tachov.

„Ve starém hradu nad Dunají stojí brána železná, 300 let tam ve vězení sedí česká princezna.

Řetězy jí přikovali, ruce k stěnám žaláře, hrubý strážci týrali jí, denně bili do tváře.

Pánem hradu pták byl černý, černý orel dvouhlavý, hrozné oči měl a v nohou každý dráp měl krvavý.

Slovenskou se krví živil, české dědi nosil v hrad, jazyky jim vytrhával, ty on hlídal tuze rád.

Když princezna ve vězení nářek dětí slýchala, hlavu z okna nachýlila a o pomoc volala.

Volala tak 300 roků, v srdci bol a v duši hněv, ale neslyšel jí nikdo,  nevzbudil se český lev.

Až pak jednou v bouřné noci, do vězení zalehl  hlas, princezno, má holubičko, brzy vysvobodím Vás.

To šel  rytíř kolem hradu a ve blesku ohnivém, vidí orel, že kdos buší do jeho bran kladivem.

Kdo to buší v moje brány, kdo mě ruší v těchto dnech, od bran hradu ozvalo se, český kovář, kovář z Čech.

Kladivem pak rozbil brány, bylo slyšet orlův ryk, vítězně pak do hradu vchází Tomáš Garrigue Masaryk.

Jednou branou orla skolil, druhou žalář otevřel, třetí stará pouta přeťal a princezně takto děl:

300 roků odloučena, bylas rodna od matky, nyní pojď do rodné země a je konec pohádky.

 

Vlasta Broncová