Splněné a nesplněné sny

Já kdybych mladá byla, život bych si jinak než teď zařídila. Noty bych se naučila, harmoniku bych si pořídila, hrát se na ní naučila, a to bych si život pak užila.

Písničky bych si psala sama, jen legraci a žádné drama. Ono se řekne „ je to osud“, to jsem si myslela i já dosud.

Ale osud si většinou děláme sami, málo řešíme vše dobrými úvahami. Málo zkušeností máme a to jsou ty chyby zrádné. Morálku našeho milého známe jen navrch, až za čas poznáme, že to horší vypluje na povrch.

A tak odpouštíme a stále se bojíme, to špatné se vleče, to dobré hned uteče.

Až jednou budu zase mladší, to už budu rozumnější. Nebudu se věnovat těžké práci ,to jen člověk krásu ztrácí. Ale tvořit je třeba-aby bylo na pivo, na buřty a na chleba. Zdvořilosti učiti se, vědomostmi nemučit se, střídmě jíst a střídmě pít a pak můžeš do herecké školy jít. A když konkurz uděláš, na slávu si zaděláš. Hned jak vstoupíš na jeviště, řekne rejža “přijď až příště“, to se párkrát opakuje, než si tě rejža zamiluje.

Pak si můžeš vybírati balet, zpěv-ale to se zblázní všichni svatí. Říká se „jak si člověk ustele, tak si i lehne“. Ale k životu je třeba mít rozum a nervy pevné. Jak můj drahý říkával co by za to dal, kdyby si mě Pán Bůh vzal. Zatím Bůh vzal život jemu, ale já nechci jít ještě k němu.

 

p.Vlasta Broncová, aktivizace paměti splněné a nesplněné sny